pátek 29. listopadu 2013

zima může přijít....

tak konečně po týdnu jsem se dostala k focení....
už v neděli večer (těsně před začátkem sněžení) jsem dokončila čepici sladěnou s nákrčníkem.
Dlouho jsem vybírala z jaké vlny plést, aby mi to ladilo s bundou i kabátem až jsem nakonec objevila v sekáču páratelný svetr za 29 kč - no nekupte to :)


 O vzorku jsem měla jasnou už když jsem sháněla vlnu...chtěla jsem plést podle tohoto návodu.
 Jen jsem musela trošku upravit - vlnu jsem měla o kapánek tenší a taky jsem použila o číslo slabší    jehlice....
A už se v té sněhové vánici minulého týdne osvědčili :) Čepice by chtěla asi trošku upravit, ale hlavně, že je v ní teplo.

pondělí 25. listopadu 2013

CHLUBENÍ - tak trochu vánoční

Co je škola, tak nějak nestíhám...
když už něco vyrobím, tak se zase nedostanu k tomu, abych to nafotila a zveřejnila... tak se tentokrát pochlubím něčím trošku jiným... dostala jsem ve škole pochvalu :)  a za co? no za řeč na libovolné téma v délce cca 5 minut - namluvené to nemám, tak si ji alespoň můžete přečíst...

 Chtěla bych vám nabídnout pár slov k blížícím se svátkům.  Ano, myslím Vánoce. Dovolte mi proto, prosím, krátké zamyšlení nad těmito svátky lásky, klidu a míru.
Podle hypotéz tyto svátky mají svůj prapůvod v předkřesťanských oslavách zimního slunovratu. Již ve 2-3. Století našeho letopočtu je den 25. prosince označován jako den narození Ježíše Krista a odtud pramení křesťanské pojetí oslavy vánoc.  Prvním dokumentem, který pak dosvědčuje přímo slavení Vánoc je slavný Filokalův Chronograf z roku 354, když uvádí narození Krista mezi oslavami mučedníků římské církve v tzv. martirologiu. Křesťané berou celé svátky jako druhý nejdůležitější svátek, hned po Velikonocích, a Vánoce slaví jakožto svátek narození Krista. Takto se Vánoce snad ještě chápou i v naší původně křesťanské zemi.




Přípravu na samotné Vánoce představuje advent, období čtyř týdnů před Vánoci.  Čtyři adventní neděle bývají někdy označovány postupně jako železná, bronzová, stříbrná a zlatá, ovšem tato označení nemají s křesťanskou tradicí nic společného, mají význam spojený pouze s předvánočními nákupy dárků.
Tzv. Štědrý den ještě není součástí Vánoc, ale poslední den adventu, ve kterém vrcholí přípravy na Vánoce. Dříve byl tento den dnem nařízeného přísného postu, což někteří katolíci dodnes dodržují, byť již to církev nestanoví jako povinnost. Odtud pochází i řada zvyklostí, jako jsou pověsti o zlatém prasátku, které měly zpříjemnit půst dětem, či postní složení štědrovečerní večeře, kterou se po západu Slunce (resp. objevení první hvězdy) začínají vánoční oslavy. Štědrovečerní večeře je produktem toho, že na jedné straně podle liturgických zvyklostí přísluší doba po západu slunce už následujícímu dni. Následující půlnoční mše je pak v podstatě pozůstatkem noční vigilie, která původně předcházela všem významným křesťanským svátkům.

Samotné vánoční svátky začínají dnem narození Páně 25. prosince (Boží hod vánoční, v občanském kalendáři označený jako „1. svátek vánoční“). 26. prosince se slaví svátek sv. Štěpána prvomučedníka, občanský „2. svátek vánoční“.
6. ledna se slaví slavnost Zjevení Páně (též svátek Tří králů) – podle tradice se toho dne přišli poklonit právě narozenému Ježíšovi do Betléma mudrci od východu a přinesli mu dary. Tradice později udělala z mudrců krále a stanovila jejich počet na tři. Neděli následující po slavnosti Zjevení Páně se slaví Křest Páně, kdy vánoční období v rámci církevního roku končí.

Vánoce jsou považovány za důležitější svátek i pro nekřesťany, kteří ho spojují se zakončením roku a s trávením času s v rodinném kruhu. S vánočním slavením je spojeno množství místních či národních zvyklostí. U nás je zřejmě nejrozšířenějším zvykem vztyčení vánočního stromku, který se zdobí vánočními ozdobami, a pod který se v rodinách kladou dárky. V českých zemích poprvé vánoční stromek připravil pro své přátele v roce 1812 ředitel Stavovského divadla J. K. Liebich na svém libeňském zámečku. Nový zvyk se poté začal prosazovat v bohatých pražských měšťanských rodinách a teprve později i do venkovských stavení. Rovněž bývá zvykem na Vánoce stavět jesličky neboli betlém: v Čechách se tento zvyk objevuje roku 1560 v kostele sv. Klimenta v Praze.

Charakter Vánoc do značné míry ovlivňují také koledy, česká tradice koled je pak zvláště bohatá.
24. prosince bývá tradicí, že se schází celá rodina na slavnostní večeři. Samotná večeře se tradičně skládala z rybí polévky, bramborového salátu s kaprem a během její konzumace se dodržovaly jisté zvyklosti: mohlo se tak připravit o talíř více pro nečekanou návštěvu, případně položit pod talíř minci či šupinu. Od štědrovečerní tabule se obvykle směla vzdalovat pouze hospodyně. Po večeři bývá zvykem rozbalovat vánoční dárky, které dětem v českých zemích přináší Ježíšek. Štědrý den tradičně vrcholí půlnoční mší, na které se zpívají koledy a začíná samotná církevní oslava narození Krista. Půlnoční se stala i pro mnoho nevěřících tradičním zakončením Štědrého večera.

Se štědrým večerem se pojí i řada lidových zvyků: lití olova, pouštění ořechových lodiček, krájení jablek, házení střevícem či třesení bezem.


Lidé ale mnohdy už dávno nechápou, že smysl Vánoc netkví jen ve vánočním stromku zasypaném co největším množstvím dárků, pořízením velkého množství cukroví, doháněním úklidu,  sledováním stále stejných pohádek a přejídáním se.

Pro mnohé se důležitější než oslavy Vánoc stávají oslavy spojené s koncem roku. 
Dalším zvykem se stávají veršované přání posílané po internetu nebo jako SMS. Tyto přání nahrazují dřívější vánoční pohledy, které byly více osobní a mnohdy potěšily více než přání připravené někým jiným a jen masově přeposlané.

Smysl Vánoc je úplně někde jinde než v plnění povinností – ve společně stráveném čase, kdy jsme opravdu spolu a ne jen vedle sebe, kdy se snažíme jeden druhému udělat radost a nemyslíme jen na sebe.  Mír v lidských srdcích, ten vzácný čas, který chceme věnovat druhým, být zde pro druhé.
V myšlenkách se mi vybavuje jedna vánoční píseň českého zpěváka.  „Snad najdeme sílu k našemu smíru nebo jenom příměří. Tak pojď dál. Vejdi dál.  Zpátky tam domů, zpátky tam domů, láká hvězda poutníků, zpátky tam domů, zpátky tam domů, tam kde zvonky smíchu cinká celý dům, zpátky k nám. Svátky vábí všecky odpouštět si, hledat cesty k dalším návratů.“

A nebo jinde :„ I stopa ztracená směr domů zase zná a naděje se v lidech ukládá. Je vánoc čas a noc je svatá zas a tlukot srdcí sváteční dnes odměřuje čas.“

Co je na vánočních svátcích nejdůležitější, jsou vzájemná rodinná setkání, která jsou mnohdy velmi vzácná.

„Já sním o Vánocích bílých, Vánocích, jaké z dětství znám, zněly zvonky saní a každé přání v ten den splnilo se nám.“  Kéž se i nám o těch letošních Vánocích splní naše tajná přání ukrytá v našich srdcích.
Tímto připomenutím oslav Vánoc bych vás chtěla přimět k zamyšlení o tom, co je pro nás na vánočních svátcích to nejpodstatnější. Zda se jedná o spousty dárků, které občas nejsme schopni zaplatit či o projevy lásky, vzájemné podpory a porozumění mezi sebou navzájem. Vím, že radostnou jiskru v očích dětí nad dárky a vánočním stromečkem nic nenahradí a proto vám přeji hodně inspirace při vymýšlení těch správných vánočních dárků, které udělají radost nejen obdarovaným, ale i vám dárců. Mnohdy je krásnější dávat než dostávat. A nejkrásnější jsou dárky, jejichž hodnota se nedá penězi vyjádřit.

At´ se vrátí zpátky ten vánoční čas, kdy budeme dávat od srdce a ne jen proto, že se to od nás očekává, kdy budeme spolu, protože chceme. At´ pozveme vánoční čas do svých domovů a do svého srdce.

Chtěla bych vám popřát krásné svátky, ať dostanete dárky, které se nedají svázat stříbrnou mašlí, které se dávají jen srdcem.



 Šťastné a Veselé Vánoce!